S/Ldr Otmar KUČERA, DFC

K seznámení s osudy posledního velitele 313. stíhací perutě nám poslouží pramen nejpůvodnější - životopis zpracovaný jím samým: 

"Narodil jsem se 13. 7. 1914 v Brně, v rodině klempíře. Školní vzdělání jsem absolvoval v Brně, kde jsem se rovněž vyučil strojním zámečníkem. Poté jsem byl přijat do Pilotní školy v Prostějově, kterou jsem absolvoval v roce 1935 a byl přidělen k 8. letce 2. leteckého pluku. Postupně jsem absolvoval: Výcvik létání v noci a bez viditelnosti a Stíhací školu v Praze a byl jsem pak zařazen ke 36. stíhací letce.

Při mobilizaci jsem působil při obraně čsl. hranic na Slovensku /Piešťany, Nitra, Lučenec, Zvolen, Viglaš, Košice/. Pro propuštění do civilu při okupaci ČSR jsem se rozhodl odejít v r. 1939 do zahraničního odboje. Přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko, Řecko, Sýrii, Libanon, Egypt a Alžír se mi nakonec podařilo dostat se do Francie, kde jsem v Agdu vstoupil do letecké skupiny čsl. armády. V Bordeaux jsem byl přeškolován k létání na francouzských letounech. Vzhledem k následnému vyhlášení příměří jsem do bojů ve Francii nezasáhl. Dne 18. 6. 1939 se mi podařilo dostat se na polské uhelné lodi do Anglie, kde jsem se ihned přihlásil k výcviku na anglických stíhačkách Hurricane, po jehož zakončení jsem byl okamžitě přidělen ke 111. anglické stíhací peruti, kde jsem sloužil do 13. 4. 1941, kdy jsem byl převelen k čsl. 312. peruti RAF v důstojnické hodnosti a o rok později ke 313. čsl. peruti RAF. U 313. peruti jsem pak sloužil až do srpna 1945, poslední rok jako její velitel.

V průběhu války jsem v RAF postupně absolvoval školu pro velitele stíhacích jednotek /17. 5. - 8. 6. 1943/, Školu letecké střelby /7. 3. - 23. 3. 1944/, českou Střední školu zakončenou maturitou ve Walesu. V Rámci odpočinků po odlétání "operační tůry" jsem působil na výcvikovém oddělení Českého leteckého inspektorátu v Londýně /22. 6. - 31. 12. 1944 a 1. 6. - 13. 11. 1944/.

Během bojů mi bylo připsáno 5 1/3 sestřelů nepřátelských letadel, 3 pravděpodobné a 2 poškozené. Postupně jsem byl za svou bojovou činnost ve třech "operačních tůrách á 200 hod" vyznamenán řadou vojenských vyznamenání anglických i československých:

DFC - 1x, 1939-45 Star + Battle of Britain Clasp - 1x, Aircrew Europe - 1x, Atlantic Star - 1x, ČVK - 5x, ČMZCh - 5x, MZZ I. třídy - 1x.

V červnu 1944 jsem se oženil s Alexandrou Olmerovou, tehdy zaměstnankyní Čsl. Červeného kříže v Londýně. V srpnu 1945 se nám narodila dcera Alexandra.

Po návratu do vlasti jsem byl jmenován velitelem 7. leteckého invazního pluku umístěného v Brně a zároveň jsem zastupoval velitele 3. letecké divize, který byl v té době ve válečné škole. Vedl jsem výcvik pilotů 3. letecké oblasti. To vše až do 15. 1. 1949, kdy jsem byl pod záminkou služební cesty na Osvětové oddělení hlavního štábu v Praze odvezen protiprávně do "Domečku" do vyšetřovací vazby. Tato trvala do června 1949, kdy v Brně proběhlo řízení senátem státního soudu v Praze. Vynesený rozsudek zněl osvobozen pro nedostatek důkazů obžaloby. Z armády jsem byl propuštěn a degradován, rovněž tak exekučně vystěhován přes noc z vojenského bytu bez náhrady. Následné persekuce a životní trampoty jsem rozvedl ve své žádosti o rehabilitaci, předkládané v prosinci 199 příslušné vojenské rehabilitační komisi.

V Brně 25. 1. 1992

Příloha:

Po propuštění z armády jsem byl s rodinou /manželkou a 4 1/2 letou dcerou /exekučně /do 24 hod./ vystěhován z vojenského bytu v Brně do Svitav. Manželku s našimi věcmi stěhovaly v mrazu a sněhové vánici dva nákladní vojenské vozy, na nichž byl nábytek kryt pouze plachtami. Ve Svitavách se však zjistilo, že dekret, který jsme obdrželi byl vystaven na obsazený byt a žádný jiný náhradní byt ve Svitavách nebyl. Manželka proto telefonovala na brněnskou vojenskou posádku o radu, kam se má se všemi našimi věcmi podít, když osádka nákladních vozů měla příkaz pouze na přepravu do Svitav. Odpovědný velitel nakonec po telefonu povolil převoz našich věcí zpět do Brna, avšak bez poskytnutí jakýchkoliv nároků na náhradní byt. V Brně se nám podařilo složit nábytek, značně poškozený nedostatečně zajištěnou dlouhou přepravou ve sněhové vánici, ve sklepě rodinného domku našich přátel /manželé Machálkovi, Jarošova 18/. Tam jsme rovněž, díky jejich laskavosti, přežívali nějakou dobu, protože Vojenská správa odmítla náhradní byt poskytnout, jelikož jsem byl z armády propuštěn a bytový úřad v Opletalově ulici nám také nepomohl. Konečně jsem ubytování pro svou rodinu získal od Čsl. stavebních závodů, u kterých jsem si sehnal zaměstnání.

Následkem častého vyšetřování složkami Stb. jsem však byl do dvou let donucen z tohoto svého zaměstnání v administrativě odejít k manuální práci. Jediná práce, která byla k dispozici, bylo stát se kopáčem písku a štěrku v lomu v Juliánově. Sešlo se nás tam několik bývalých důstojníků, soudců a jiných profesí, což bylo rovněž trnem v oku kádrovému oddělení, takže nás postupně opět rozmisťovali na různá jiná manuální pracoviště. Já jsem byl s plk. Janem Čermákem poslán zametat dvory garáží n. p. Průmstav. Vzhledem k nedostatku závozníků nákladních vozů jsme mohli být posléze přiřazeni na tato místa a určitou dobu jsem dokonce mohl pracovat jako řidič nákladního vozu. Vedení závodu však toto nepovažovalo za vhodné, a protože se situace drobných perzekucí stala neúnosnou, rozvázal jsem pracovní poměr. Další místo jsem nalezl po boku již výše zmíněného přítele plk. Machálka, ve výrobním družstvu Izola jako izolatér tepelných vedení. V tomto zaměstnání jsem pak pracoval většinu zbývajícího svého produktivního věku. Vše toto pravděpodobně mému zdraví nepřispělo, takže mi pro různé zdravotní potíže by nakonec v roce 1962 vyměřen částečný invalidní důchod. Pracoval jsem pak jako řidič dodávkového vozu a nakonec též jako garážmistr u výr. družstva Stavba v Brně. 

Po celá ta dlouhá léta jsem byl samoživitelem rodiny, neboť má manželka, kromě krátkodobých brigádnických výpomocí nemohla sehnat zaměstnání. Důvodem byly kádrové příčiny: byla mojí ženou, za války byla sama v odbojové činnosti v Anglii /viz. přiznání osvědčení podle zák. č. 255/1946 Sb./ a byla dcerou otce, který byl za dlouhou službu na Britském velvyslanectví v Praze naturalizován jako britský státní příslušník. Tím naše rodinná situace finanční byla po tato dlouhá léta značně svízelná.

Kučera Otmar